Vše začalo vyhořením

Kreativita mě provázela už od dětství a přes střední uměleckou průmyslovku mě dovedla až na fakultu umění. Jenže tady nastal zlom. Místo radosti a objevování totiž přišel silný tlak na výsledek a touha po dokonalosti. 

Po škole jsem pak na dlouhé roky svoji tvořivost zavřela do šuplíku. Sice se mi po ní stýskalo, ale potýkala jsem se s pocitem, že pokud nedocílím dokonalého výsledku, nemá ani smysl začínat.

Únik z online světa

Možná to sami znáte. Tu touhu něco vytvořit, která však pokaždé zůstane viset ve vzduchu, protože strach ze selhání je zkrátka silnější.  Mě osobně to trvalo dlouhé roky než jsem se odhodlala zase začít.

Největší motivací pro mě byla touha uniknout z online světa, který mě začal čím dál víc štvát. Z místa plného inspirace a zábavy se najednou stal prostor přehlcený blbostmi a rádoby dokonalostí. To byl takový poslední impulz vrátit se ke své dřívější zálibě,

Není co pokazit

Postupně po krůčcích jsem se učila zase tvořit jen tak pro radost bez toho, aniž bych přehnaně řešila, jak to dopadne. Během toho mi pak došlo, že u tvoření, a vlastně i spousty dalších hobby, ani tak nejde o nedostatek talentu, ale lidé si to často zkazí sami svým přehnaným přemýšlením.

Na popud toho vznikl projekt Umění bez umění jako takový bezpečný prostor, kde se nehraje na dokonalost ani na to, jak moc jste šikovní se štětcem v ruce. 

Nemusíte umět malovat ani míchat barvy, stačí mít jenom chuť začít a zbytek už bude přirozeně plynout. Vaše ruce se zaměstnají a hlava konečně na chvíle vypne. Navíc se to celé odehrává offline, takže win win situace.